NÁŠ PŘÍBĚH
Táňa Anat
Láska je odvaha
Dělám jen to, co mi dělá radost. Pro mě je umění ŽÍT, a pak je všechno umění. Maluji energetické obrazy, věnuji se floristice, ráda fotím, točím videa v přírodě a ráda cestuji. Nedílnou součástí mého života je hudba a tanec.
A co mi dává největší smysl: Být průvodcem odvážným lidem, kteří se rozhodnou žít šťastný a naplněný život, ve své autentičnosti.
V současné době vděčím životu za všechno, protože vím že se nic neděje proti nám, ale pro nás.
Poletím řekla housenka.
Všichni se smáli.
Všichni, kromě motýlů…
Adam Evan
Od dětství se věnuji umění a kreativitě. Často jsem si představoval jiné světy a tvořil vlastní příběhy. O něco později jsem v sobě rozpoznával další dary, spojené s citlivostí. Empatii a schopnost nacítit si druhého člověka, které jsem prohluboval v partnerství a spolupráci s Táňou. Samotné provádění druhých ke mně přišlo samo a já na něj kývnul a začala nová cesta. Zvědomování programů a vzorců. Rozhodl jsem se pro lásku, pravdu, důvěru v sebe, radost a úplně se osvobodit ze všeho, co omezuje můj potenciál. Často to nebylo jednoduchý přiznat, si všechny ty pravdy o sobě, chybovat a být na sebe stále laskavý a mít se sebou trpělivost. A co mě to dalo? Začal jsem si sám sebe zase vážit, těším se na nový den, když ráno vstanu, a že mít opravdového přítele, je velký dar.
Díky učení tradiční medicíny jsem se rozpomněl na dar zpěvu a hudby. Experimentuju s hrdelním zpěvem, rád hraju na brumli, buben, štěrchadlo a nejraději zpívám sám v přírodě.
Během studií jsem natočil několik krátkých filmů, které se dotýkají témat: krajina vnitřní a vnější, které se vzájemně prolínají a hranice mezi nimi se vytrácí.
Poslední roky maluji energetické obrazy, které vychází ze zkoumání vlastního nitra. Příležitostně se věnuji i vyřezávání ze dřeva. Od dubna pořádám pravidelný mužský kruh online.
Žádná setkání nejsou náhodná
Výjimečnost našeho setkání vnímáme v tom, že jsme se díky jeden druhému oprostili od společenských dogmat. Společně jsme začali tvořit život podle svých představ a bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí nebo ne.
V únoru tomu budou tři roky, kdy jsme se poprvé setkali v komunitě v Orlických horách.
Než k tomu došlo…
Adam: Kolem Vánoc jsem měl v plánu odjet na delší čas do Španělska a tak jsem pobýval v Praze. Všechny domluvené spojení do zahraniční mně nevycházely a tak jsem to po několika marných pokusech vzdal. Smířil jsem se s tím, že tam nemám odjet.
Začal jsem hledat nové bydlení v přírodě a na facebooku na mě vyskočil příspěvek od přátel, kteří tvořili novou komunitu.
Táňa: Před Vánoci, kdy vrcholil Covid, můj snoubenec přišel o práci a byl dlouhodobě doma. Začal se z toho psychicky hroutit, protože- ať dělal, co dělal, nemohl žádnou práci najít. Já jsem chodila každý den na deset hodin do květinářství a už jsem se nemohla dívat na to, jak jediná jeho náplň dne, bylo pivo a cigarety. Rozhodla jsem se že ukončím práci, vztah a odstěhuju se z Krkonoš a začnu nový život. Na facebooku jsem našla možnost spoluvytvářet nový domov, s podobně naladěnými lidmi, v mých milovaných Orlických horách. Jela jsem se tam podívat a okouzlilo mě místo. Byla jsem rozhodnutá. Jediný volný pokoj byl v podkroví, kde byl jediný soused a to byl…
Adam: Po třech letech, kdy jsem žil a studoval na vysoké škole v Praze, jsem cítil volání své duše po přírodě, klidu na venkově a nových lidech, s podobným naladěním. Když jsem se nastěhoval, řekli mě, že brzy dorazí milá žena, která se věnuje terapiím. “Určitě budete mít hodně společného”
Když jsem Táňu poprvé uviděl, a opravdu nepřeháním, řekl jsem si pro sebe, že je to anděl. Po první terapii, kterou jsem s ní měl, jsme oba věděli, že to všechno má nějaký hlubší smysl a příběh, který se nám teprve začíná otevírat. Ale zatím jsme si to oba nechávali pro sebe. Zajímavé pro nás bylo, že ostatní z komunity se nás začali ptát, jestli spolu něco máme.
Nemáme (zatím).
Táňa: Nemohla jsem uvěřit tomu, kolik máme společného, přestože je mezi námi tak ,,velký” věkový rozdíl. Cítila jsem, že jsme naprosto na jedné vlně. Zájem o malování, přírodu, focení, videa, hudbu a to nejvíc – tradiční léčitelství z Jižní Ameriky. Když jsem byla poprvé v jeho pokoji, cítila jsem se, jako kdybych přišla domů. Ze stropu visely listy tabáčku, který sám vypěstoval k medicínských účelům a na zdi visel obraz rukou, který se mě hluboce dotkl. Při jedné společné terapii jsme se rozpomněli, že se známe celé věky. Jsme duší indiáni. Když poskytujeme společně terapii, víme oba co máme dělat. Často se dorozumíváme telepaticky a otevřely se nám schopnosti z dávných dob.
Adam: Jednoho dne jsem cítil, že bych jí byl rád oporou a podporou během terapií. A tak jsem sebral odvahu a zeptal jsem se jí. Bylo to ideálně načasované, protože zrovna v tu chvíli jeden přítel z komunity, který byl ze zahraničí, chtěl jít na terapii, ale mluvil jen anglicky a tak jsem se stal takovým mostem, mezi nimi. Oba jsme věděli, že nám jde spolupráce hladce a zároveň jsme si byli čím dál bližší…